čtvrtek 13. září 2018

čtvrtek 13. září 2018
Výročí, které nám vůbec nikdo nepřipomenul - 80 let od sudetoněmeckého
povstání PB a vlk13. 9. 2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Sudetoněmecké povstání se nepřipomíná, ale zapomínat by se na něj nemělo. Už jen kvůli
desítkám lidí, kteří položili život při obraně Československa. Povstání nelze vykreslit ve
stručnosti, neboť by to vydalo na knihu, přesto jsem se pokusil přiblížit to nejpodstatnější v
přijatelně únosné formě.
Když před měsícem media třeštila ohledně 50. výročí okupace Československa vojsky
Varšavského paktu, dostali jsme tenkrát do vysílání Dualogu v této věci od jednoho z
posluchačů otázku, zda nám nepřipadá, s letošním výročím spojená mediální kampaň příliš
nabubřelá a gigantická. Moje odpověď byla velmi jednoduchá – nikoli pokud o měsíc později,
tedy v září, povedou media a politici stejně intenzivní a detailní připomenutí a připomínání
událostí ze září 1938, včetně všech peripetií, konání, důsledků. Ale že si dopředu dovolím
odhadnout, že nic takového nenastane. Že tohle výročí nikdo připomínat příliš nebude a jen
tak kolem nás prošumí…..
Netuším, co se ještě stane v tomto ohledu během následujících 2 týdnů, které zbývají do
výročního dne Mnichova, ale přesto si dovolím už dnes tvrdit, že jsem měl, bohužel, pravdu.
Ačkoli, jak už jste mohli od vlka také číst, či u Boríska slyšet, že jestliže bych posuzoval srpen
68 a září 38 jako zranění lidského těla, pak Srpen je pro mne nanejvýš zlomením ruky,
zatímco Mnichov 38 zlomením páteře. A k tomu nově dodávám, že bez událostí starých 80 let,
by se žádný Srpen z před půl století nikdy nekonal, protože vyplýval z té mnichovské zrady a
mnichovanství.
Přesto, nebo právě proto se ohledně výročí 1938 je totální ticho po pěšině. Ostudné ticho.
Zejména z Hradu nebo Strakovky nikdo ani nehlesnul letos v květnu, při výročí první
částečné mobilizace. Nebyl čas, tehdy měli všichni politikáři (včetně dvou nejvyšších) i jejich
písmáci, úplně jiné starosti – dát najevo co nejhlasitější a co nejvřelejší souhlas s odpálením
amerických, britských a francouzských raket na Sýrii na základě nezvratného důkazu o tom,
že Asad nasadil bojové plyny, ve formě jakéhosi videa na internetu. Ano opravdu tenkrát
nebylo vhodné, připomínat v tuzemsku květnovou mobilizaci! Někdo by si to mohl dovolit
pospojovat do nežádoucích konotací s rokem 1938 a rolí tehdejšího hegemona spolu s tím, co
následně, v součinnosti s ním předvedli Britové a Francouzi…

80 let od sudetoněmeckého povstání
Sudetoněmecké povstání se nepřipomíná, ale zapomínat by se na něj nemělo. Už jen kvůli desítkám
lidí, kteří položili život při obraně Československa. Povstání nelze vykreslit ve stručnosti, neboť by
to vydalo na knihu, přesto jsem se pokusil přiblížit to nejpodstatnější v přijatelně únosné formě.
Večer 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku projev, v němž slovně
zaútočil na Československo. Zájemci si jej v originále mohou poslechnout zde.Tento projev se stal
signálem k zahájení sudetoněmeckého povstání připravovaného už od léta. Došlo k demonstracím,
napadání Čechů a Židů a státních orgánů. Plně povstání vypuklo následujícího dne, kdy bylo zabito
sedm četníků a další byli zraněni či odvlečeni do Německa. Některé části republiky byly de facto
odtrženy od Československa, neboť ČSR nad nimi nemohla už vykonávat správu.
V Habersbirku (Habartově) došlo k incidentu, při němž byli zabiti čtyři četníci (Jan Koukol, 38 let,
zastřelen při přepadu četnické stanice, Antonín Křepela, 27 let, postřelen henleinovci (pojmenování
podle předsedy SdP K. Henleina), odvlečen a ubit krumpáči, Stanislav Roubal, 23 let, zastřelen
henleinovci střelou dum-dum do obličeje, Vladimír Černý, 27 let, střelen do zad při vystupování z
autokaru při osvobozování četnické stanice). Strážmistr Pardus a jeho manželka Růžena byli těžce
raněni, oba měli rozbitou hlavou, strážmistr byl dvakrát udeřen hornickým krumpáčem. Detaily zde.
Schwaderbach (Bublava) byl svědkem útoku henleinovců na celní úřad, kde odzbrojili finančníky, a
následně střelby na četnický autokar, v němž zemřel řidič Josef Falber, 27 let. Zajato bylo 19
četníků, 12 finančníků a 12 vojáků, které povstalci odvlekli do Německa. Při pokusu osvobodit
zajatce družstvem SOS (Stráž obrany státu) byli zabiti ručním granátem Josef Brčák, 27 let a
František Novák, 40 let. Další byli raněni. Podrobnosti zde.Pohřeb zabitých českých četníků v Bublavě - Schwaderbachu), Habartově-Kluči - Habersbirku a v
Krajkové - Gossengrünu.
U obce Gossengrün (Krajková) byl zasažen do hlavy strážmistr Ráž, 29 let, řidič četnického
autokaru. Závodčí Pokora byl střelen projektilem dum-dum do levé lopatky a byla mu v nemocnici
amputována ruka a lopatka. Otakar Stehlík byl postřelen. Více zde.
V severozápadních, severních a jihozápadních Čechách bylo vyhlášeno stanné právo. a za pomoci
armády bylo 14. září 1938 henleinovské povstání potlačeno.
Incidenty nicméně pokračovaly a 15. září byl hodinu po půlnoci kontrolovaným cyklistou zastřelen
štábní strážmistr Jan Heřmánek na náměstí obce Hora sv. Šebestiána, vojín Laburda postřelen do
břicha a Otto Pešek zraněn do nohy. V Chebu propukla v ústředí Sudetoněmecké strany (SdP)
přestřelka při pátrání po zbraních, při níž byl zabit strážník Jan Klenner, železniční zřízenec
Emanuel Bláha, vrátní z nádraží Václav Tejček a čtyři Němci. Nalezeny byly zbraně německého
původu a vysílačka.
15. září 1938 nastal hromadný útěk německého obyvatelstva do Říše. Velitelství 5. divize ve
večerním přehledu zpráv z 19. září 21:30 uvedlo: „Stěhování obyvatelstva do Německa trvá.
Pohraniční obce jsou poloprázdné, zbývají pouze starci, děti a ženy. Vlaky do Rakous jsou
přeplněny uprchlíky. Říš. něm. příslušníci jsou prý vybízeni, aby dnes odjeli do Říše, že jest to
poslední termín. Zachycené dopisy uprchlíků dávají poznatek, že jsou odesíláni do Bayreuthu.
Mluví se u nich na shledanou 1. října někde a velmi často až o Vánocích. „. 15. září zastřelil v
Krajkové vojín čs. armády Franz Ludwig pět vojáků 1. roty cyklistického praporu 1 a spáchal
sebevraždu.
Oddíl sudetoněmeckého Freikorpsu při nástupuSudetendeutsches Freikorps, ozbrojená polovojenská organizace sudetských Němců, jejímž cílem
bylo zneklidňovat čs. orgány na státních hranicích, vznikla 17. září 1938. Základní zásadou
Freikorpsu bylo někam proniknout, způsobit zmatek, pokud možno vzít rukojmí a zmizet. Nájezdy
malých útočných skupin měly probíhat pořád.
21. září 1938 přijala vláda Dr. Hodži britsko-francouzský plán na odstoupení částí pohraničí
Německu. Proti tomu se zvedla mohutná vlna odporu a probíhaly masové demonstrace, po nichž
vláda podala další den demisi. Z pohraničí začali utíkat Češi a němečtí antifašisté a naopak Němci
se vraceli zpoza hranic. Večer hrozili zaměstnanci Škodových závodů v Plzni stávkou, dokud
nebude odvoláno odstoupení určitých území Německu. Dělnictvo stálo za armádou a chtělo
společně s ní hájit celistvost hranic. Podle dělníků byla republika zaprodána cizinci a o její hranici
vyjednávají lidé, kteří o republice před několika lety ani nevěděli. Po domluvě s posádkovým
velitelem v Plzni došlo k uklidnění situace. V noci zahájili henleinovci další vlnu útoků, když
napadali střelbou a granáty stanoviště družstev SOS.
Okres Aš byl, počínaje 22. zářím 1938, de facto odtržen od Československa, přičemž to samé
nastalo i v jiných částech republiky.Čs. bezpečnostní síly proti situaci před devíti dny měly proti
sobě vojensky organizované a vyzbrojené skupiny podporované z Německa. Jednotky SOS měly
ruce svázané omezeným použitím zbraní a byly demoralizované vládním rozhodnutím o omezeném
použití zbraní. Naproti tomu německé obyvatelstvo většinově radostně očekávalo Wehrmacht a
slavnostně vyzdobilo obce. 22. září došlo k řadě bojů. SOS začala podléhat armádě, což zefektivnilo
boj proti nepříteli. Tanky byly nasazeny například v Kraslicích
Mobilizace v yáří 1938 - odjezd čsl. armády na hraniceNásledujícího dne došlo k vyhlášení mobilizace čs. armády. Koncem září 1938 se přepady
československého území zintenzivnily a docházelo k tvrdým střetům. Přibývalo mrtvých a
raněných. Na jihu Moravy se až do 5. října bojovalo o Hardeggskou celnici, kterou obránci ubránili
až do vydání této oblasti.
Sudetoněmecké povstání skončilo v podstatě podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září
1938, i když střety s henleinovci neustaly a například 8. října 1938 byl zastřelen štábní strážm.
Jaroslav Lauda u Nové Vsi u Kdyně a desátník v zál. Vojtěch Ret byl tamtéž zraněn, zajat, mučen a
ubit. V září a říjnu 1938 mělo padnout 95 příslušníků čs. ozbrojených sil. Zavlečeno do Německa
bylo asi 850 lidí z řad ozbrojených složek a úředníků. Zavlečení se nevyhnulo osmi ženám a dvěma
dětem.V září 1938 proběhl na území Československa konflikt, který měl charakter války, často
brutální a nelítostné. Na tuto válku o pohraničí a roli henleinovců v ní by mělo být myšleno, hovoří-
li se o vztahu Čechů k sudetským Němcům v roce 1945.
Informace byly čerpány především z knihy od Miloslava Svitáka vydané loňského roku autorovo
nakladatelstvím pod názvem „Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938: Incidenty
mezi čs. jednotkami a henleinovci. Události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem
zpravodajského oddělení I. Sboru.
Merkelová nedávno prohlásila„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem
Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,…..To
ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“
zdůraznila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o „hořké nespravedlnosti“. A
dodala :
„Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“
To se opravdu těžko připomínají události z roku 1938…


čtvrtek 13. září 2018

PDF file: čtvrtek 13. září 2018.pdf