DraGIF.cz

snadný a efektní způsob sdílení PDF dokumentů

Nahrát nový PDF a převést na GIF Galerie Jak funguje DraGIF.cz Hledání language version: EN

Jak napsat dobrou knihu

Jak napsat dobrou knihu
Adresa GIF náhledu pro sdílení:
https://dragif.cz/pdf/ajSw

Velikost PDF souboru:
417.53 kB


PDF soubor zdarma ke stažení:PDF soubor zdarma ke stažení: ./data/pdf/a/jSw.pdf
Stažení: Jak napsat dobr… knihu.pdf



» Zdarma nahrát nový PDF dokument na DraGIF.cz a převést na animaci «

Ukázka PDF dokumentů převedených na animované GIF





» Zdarma nahrát nový PDF dokument na DraGIF.cz a převést na animaci «





Přepis textového obsahu PDF dokumentu Jak napsat dobrou knihu.pdf:


Jak napsat dobrou knihu
Na úvod téhle krátké práce bych se vám rád představil, tedy aspoň těm z vás, kteří mě neznají.
Jmenuji se Matěj Soukup, je mi dvacet let a jsem vysokoškolský student, dopisovatel
měsíčníku jménem Hanácké noviny a samozřejmě také spisovatel. V současné době publikuji
elektronické knihy pod nakladatelstvím E-knihy jedou, které vede pan Martin Koláček.
V době, kdy vzniká tento návod, mám na svém kontě dvě dokončené knihy z automobilového
prostředí, které spolu tvoří svazek a rozvádějí jednotný příběh. Jmenují se Výhra nad smrtí a
Napříč peklem. První vyšla v únoru a druhá v listopadu. Na českém trhu jsem tedy jedním
z neznámých, začínajících autorů, který musí svou případnou hodnotu teprve zjistit a prodat.
Nicméně, stále platí, že elektronické knihy zdaleka nedosahují takové popularity jako knihy
tištěné, a ten důvod je zcela pochopitelný. Když se na tuto problematiku podíváme z pozice
obyčejného čtenáře, je pro něj pořád ještě lepší a přirozenější sáhnout do knihovny, vzít do
ruky knihu a cítit ji v rukou, než aby kvůli každé stránce sahal po čtečce nebo po mobilu.
Nicméně, elektronické knihy začínají na trhu pozvolna získávat hodnotu, jejich podíl se
každým rokem zvyšuje. Souvisí to s rozvojem moderních technologií. Dnes už můžete formát
PDF otevřít prakticky na jakémkoliv kvalitnějším telefonu, pokud tedy pominu staromódní
tlačítkové. Protože ale stále platí a dlouho platit bude, že tištěné knihy hrají na trhu prim, je
pro autory obtížné se tímto způsobem prosadit. Zhola nemožné to ale není. Pokud je kniha
dobrá, najde si své čtenáře i na obrazovkách telefonů. V takovém případě platí, že kvalita
knihy stojí zásadně na příběhu a jeho propracovanosti, a právě to si přiblížíme na
následujících stránkách.
Pokud se pustíte do psaní knihy, obecně platí několik zásad, které musíte dodržovat. Protože
stejně jako třeba fotbal, i psaní má svá pevná pravidla a základy, na kterých stojí. Možná si
teď říkáte, na co pravidla. Mohou vám připadat zbytečná, ale opak je pravdou. Pokud se jimi
nebudete řídit, nikdy nenapíšete dobrou knihu. Nebudeme si nic nalhávat, zpočátku jsem se
jimi ani já příliš neřídil, a na kvalitě mé první knihy se to doopravdy odrazilo. Chyby, které
jsem udělal, srazily podle slov čtenářů tržní potenciál knihy téměř do propastných hlubin.
Nemám teď na mysli chyby gramatické, jde spíše o chyby kompoziční, dějové a v neposlední
řadě stylistické.
Byl bych nerad, abyste si mysleli, že pro psaní musíte mít nějaké vrozené vlohy, kořeny
v rodině nebo něco podobného. Nic z toho není pravda. Dobrým spisovatelem se může stát
každý. Jediné, co k tomu potřebujete, je chuť, ochota stále se zlepšovat, a věc, které autoři
říkají cit pro písmena. Tyto tři věci, spolu samozřejmě s velkou fantazií, vám sice ještě
nezaručí, že budete psát dobře, ale dají vám slušné předpoklady.
Probereme si nyní několik věcí, na které při tvorbě svého rukopisu jistě narazíte.

Obsah
Tohle je nejdůležitější část celé knihy. Nesmíte ovšem zaměňovat slovo obsah se slovem
délka. Obsah a délka knihy opravdu není to samé. Pokud se rozhodnete po dokončení poslat
svůj rukopis do nakladatelství, pro editory nebude důležité, jestli má váš text sto nebo pět set
stran. Jediné, čemu budou věnovat pozornost, bude obsah knihy. Ten úzce souvisí s příběhem.
A příběh zase souvisí s představivostí. Pokud „vykradete“ příběh, který už tu byl předtím,
třeba napíšete nového Pána prstenů, kde místo Gluma bude Grum a váš hrdina místo prstenu
ponese náhrdelník, opravdu nemáte šanci na úspěch. Nakladatelství si cení především
originálních příběhů, které by mohly na trh vnést něco nového.
Řekl jsem, že kvalita knihy stojí na příběhu. Ten byste měli mít nejlépe vypracovaný dopředu,
a to pokud možno do detailů. Až budete psát a budou vám vyplývat nové skutečnosti, které
byste do knihy zakomponovali, nikdo vám za to hlavu trhat nebude, ale psát tak říkajíc za
pochodu, jak vám myšlenky přicházejí jedna za druhou, to je regulérní sebevražda. Po deseti
stranách zapomenete informaci, kterou jste napsali na začátku, na straně dvacet tak napíšete
něco, co je v přímém rozporu s předchozí pasáží, a ve finále nemá celý rukopis hlavu ani patu
a vám nezbyde nic jiného, než zmáčknout na klávesnici Shift + Delete. Pokud vydáváte
samonákladem a váš text neprojde redakční kontrolou, je velká pravděpodobnost, že první
pozornější čtenář, kterému se vaše kniha dostane do rukou, si takového kiksu všimne. A věřte
mi, že opravdu není moc povzbudivé být v kůži takového čtenáře. Některé takové knihy už se
mi do rukou dostaly, a já si pak jen rezignovaně říkal, jestli to ten autor vůbec po sobě četl.
Zásadní věc, kterou se musí řídit každý autor, jsou dvě knižní linie. Teď nemyslím linie
příběhové, tu klidně můžete mít jednu nebo deset, jak vám to vyhovuje. Spíše než linie by se
tady hodilo použít slovo roviny. První z nich je rovina dějová, to znamená váš příběh. Druhá
nemá přesné označení, já osobně jí říkám psychologická. Jak vaše kniha na čtenáře působí?
Vyvolává v něm pocity, které vyvolávat má? Vžívá se do osudu vašich postav? Tahle rovina
je neméně důležitá jako ta první, protože žádná kniha nemůže stát jen na příběhu. To jsem
zjistil z vlastní zkušenosti při psaní své první knihy. Protože jsem byl začátečník, soustředil
jsem se jen na děj a druhou rovinu jsem zanedbal. Výsledkem bylo, že první vážnější
recenzentka mi tuhle chybu omlátila o hlavu. I když třeba nejste velký fanoušek psychologie,
aspoň ucházející psychologická rovina je pro vaši knihu klíčová.

Postavy
Tenhle bod úzce souvisí s příběhem. Musíte zvolit takové postavy, které do děje zapadnou a
pomohou vám ho rozvíjet. Pokud vpašujete do knihy o novém Armagedonu jako hlavní
hrdinku desetiletou dívenku, bude si asi drtivá většina vašich čtenářů ťukat na čelo. Neméně
klíčovým bodem je propracovanost postav. Podobně jako u příběhu byste neměli postavy
vymýšlet za chodu. Sedněte si k tomu v klidu dříve, než začnete psát, a vžijte se do toho.
Představte si vaše hrdiny před sebou, abyste s nimi mohli pracovat. Pro knihu není důležité to,
jak vypadají, to si domyslíte klidně i přímo v pasáži, kde je do knihy uvedete. Ale každá vaše
postava by měla mít své charakteristické vlastnosti, kterých se bude v průběhu celé knihy
držet, nebo je odhalí jako překvapení někde během děje. Tady musím dodat jednu důležitou
věc – nedělte postavy na čistě kladné a čistě záporné, to je ta největší pitomost, kterou můžete
udělat. Nikdo není dokonalý, i ten nejkladnější hrdina má svou zápornou vlastnost, a stejně
tak nikdo snad kromě hlavního záporáka není skrz naskrz prohnilý. Když vidím v nějaké
knize takové suchopárné škatulkování na dobré a zlé, nejradši bych vyletěl z kůže. My jsme ti
dobří, vy jste ti špatní a hotovo. Jakmile tohle nějaký autor udělá, okamžitě svoji knihu srazí o
dobrou polovinu. Zásadní slovo, kterým se musíte u každé knihy řídit, je překvapení. Vneste
zvraty nejen do děje, ale i do charakterů vašich postav. Udělejte je lidské, jak už jsem říkal,
představte si, že by měli sedět na druhé straně stolu. Přemýšlejte o tom, co píšete. Vaše kniha
musí působit především přirozeně. Jak byste se zachovali v tom daném momentu vy, a jak váš
kamarád? Vyhrajte si s postavami, vymazlete je k dokonalosti. Dobrou postavu opravdu
nevytvoříte za pět minut. Čím propracovanější pak vaše postava je, tím citlivěji se vryje do
paměti čtenáře, a také do vaší. Když si vy vytvoříte ke své postavě vztah, pak si jej téměř
zaručeně najde i čtenář. Pokud si nějakou vaši postavu zamiluje, neodloží knihu, dokud se
nedoví, jak to s ní dopadne. A to je váš cíl. Aby čtenáři vaši knihu dočetli a aby je bavila.
Nesmí jim být putna, co se s postavami v knize stane. To je jasná známka toho, že ho
nezaujaly. A protože děj knihy a postavy společně dělají knihu, nebude to pro vaši konečnou
vizitku dobrá zpráva.

Kompozice
V dnešní době už platí, že 99% knih je psáno chronologicky, doba experimentálního románu a
autorů jako Joyce a jeho Odyssea, Marquéze a Kroniky ohlášené smrti, Ajtmatova a Stanice
Bouřné, ta už pominula. Neříkám, že se tímto stylem nedají psát dobré knihy, ale je to styl
těžko pochopitelný, u kterého velmi hrozí, ze u dnešního čtenáře narazí, a v neposlední řadě je
také těžké takovým stylem psát, protože hrozí, že se do toho zamotáte. Ideální tedy bude,
když se budete držet jedné časové linie, kterou budete rozvíjet.
Členění knihy je čistě na vás. Stejně jako jinde platí ale i tady určitá pravidla. Pokud v knize
určité části děje přeskakujete, měli byste ji mít členěnou na kapitoly, aby čtenáře neudivilo, že
jste v jednom odstavci někde a v dalším o tři dni dál. Pokud se naopak striktně držíte
rozpracovávání každé minuty, mějte knihu klidně psanou v jednom celku. Tady si ovšem
dávejte pozor, abyste to nepřehnali. Vaše čtenáře nebude zajímat, jak šel váš hrdina do práce,
na první ulici zabočil vpravo, minul dvě popelnice a tak dále. Nezahlcujte čtenáře zbytečnými
informacemi, které nemají v knize co dělat. Čtenář chce, aby to, co čte, mělo další návaznost
na děj. Nebude vadit, když vaše pochody nebude v první chvíli chápat, ale postupem času se
musí dozvědět, jakou úlohu hraje ve vaší knize to, že váš hrdina prošel kolem divokého psa.
Pokud tam toho psa dáte jen proto, abyste natáhli děj o dva řádky, nebude se to nikomu líbit.
U tohoto platí jedno stále a jasné pravidlo, které uplatněte pokaždé, když po sobě budete
určitou část své knihy číst: co je zbytečné, to vyškrtněte.

Gramatika a stylistika
Dostáváme se k jednomu z nejzásadnějších bodů, kterému jsem se chtěl věnovat. Gramatika a
stylistika je vedle příběhu bezpochyby nejdůležitější složkou dobré knihy. Sice jsem vám na
začátku říkal, že dobrým spisovatelem se může stát každý, ale tady musím tu větu trochu
poupravit. Dobrým spisovatelem se může stát každý, kdo umí aspoň trochu slušně česky.
Vaše kniha musí být za všech okolností gramaticky správná! Nějakou tu přehlídnutou čárku
před „a“ vám čtenáři určitě odpustí, ostatně to se stává i mně. Co vám ale rozhodně
neodpustí, bude pět pravopisných chyb na každé stránce. Přistupujte k psaní knihy jako ke
psaní třeba slohové práce, a buďte pečliví jak při psaní, tak při kontrolách. Hlídejte si jak
gramatiku, tak překlepy. V dnešní době vás naštěstí třeba takový Word na chyby a překlepy
upozorní, popřípadě je sám opraví. Označí je prakticky hned poté, co je napíšete, takže
jakmile něco takového uvidíte, zastavte se nad tím! Může to být důležité. Pokud máte
s češtinou problémy, váš nakladatel si toho všimne hned. V takovém případě vám buď
rukopis okamžitě odmítne, nebo vám nařídí, aby před vydáním prošel korekturou. A věřte mi,
i když je to dobrá věc a od korektorů se můžete spolehnout na profesionální přístup, není to
levná záležitost. Berou si až osmdesát korun za normostranu, kterou musí opravit. Pokud máte
v rukopise chyb jako much, pořádně se plácnete přes kapsu. Takže buď si po sobě pořádně
kontrolujte každou větu nebo, pokud se vám nechce, poproste třeba kamaráda a jako úplatu
mu nabídněte vaši knihu zdarma, nebo nějaký drobný peníz. Neříkám, abyste ho upláceli, ale
malá pomoc se vždy bude hodit, pokud to váš kamarád pro vás udělá dobrovolně.
Stylistika je stejně důležitou složkou jako gramatika, možná ještě důležitější. Když to vezmu
stručně, je to výstavba vašich vět, jejich návaznost neboli koherence, a věcná správnost. Když
tyhle cizí pojmy zestručním do pár slov, dalo by se to celé nazvat jako výstavba textu. Váš
text musí splňovat určitá pravidla, aby byl kvalitní. Nemyslím teď co do obsahu, to jsme si
probrali výše, ale co do kvality. V první řadě by váš text měl být srozumitelný. Pište
jednoduchým jazykem, to je základ. Naše profesorka zpravodajství na Univerzitě Palackého
říká „pište, jako kdybyste to vykládali Máně u piva“. A tohle platí nejen pro zpravodajství, ale
i pro beletrii. Je sice hezké, když váš text bude působit odborně, ale pokud nasekáte na každou
stranu deset cizích pojmů, jestliže váš čtenář nebude zrovna vysokoškolský docent, brzo ho to
otráví. Nepíšete diplomovou práci, píšete knihu pro široké publikum. Jednoduchému jazyku
se přizpůsobí všichni, složitému, plnému přechodníků, odborných slovíček a desetiřádkových
souvětí nepřijde na chuť nikdo. Když už jsem zmínil ta dlouhá souvětí, to je další věc, kterou
si musíte hlídat. Pište krátce, krátké věty, nepřehánějte to ani s dlouhými souvětími, a už
vůbec nepište žádná dechberoucí spojení pěti vět hlavních a pěti vedlejších. Váš čtenář se pak
u takové věty zarazí a není vyloučeno, že si ji bude muset přečíst několikrát, aby ji vůbec
pochopil. Jestliže na takový problém narazí na každé páté straně, na konci už to ani nebude
číst znova a prostě se na to vykašle. A zase říkám, tohle vy z pozice autora opravdu nechcete
způsobit.

Tímto jsme se dostali na samotný závěr. Na několika stranách jsem vám představil
nejdůležitější věci, na které musíte u tvorby knihy pamatovat. Teď už je to na vás. Nebojte se
to zkusit. Znám sice to okřídlené spojení, že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“, ale bez pokusu
nikdy nedosáhnete žádného výsledku. I kdyby váš text odmítli v deseti nakladatelstvích a až
to jedenácté jej přijalo, pořád to pro vás bude úspěch. Pro mnohé je to i splnění jednoho
životního snu, vidět svou knihu v prodeji. Alespoň u mě to tak bylo. Tím, že jsem mohl
distribuovat svou knihu na trhu, jsem si bez ohledu na prodeje splnil jedno své přání. Jsem
pak rád za každé kladné hodnocení, a když mi čtenář řekne, že se mu kniha líbila, je to pro mě
největší odměna. Vím pak, že moje práce nese ovoce, protože to pro něj není úplná ztráta
času. A přesně s tímto cílem byste měli psát vaše knihy i vy. Rozevřete si sešit nebo si
otevřete dokument v počítači, napište si první stránku nebo jen pár řádek, klidně to odložte,
ale další den se k tomu vraťte. Postupem času si ke své knize vypracujete důvěrný vztah, a to
až do té míry, že se i vy budete těšit, jak rozvedete další děj, jaké nové věci vás napadnou. Jste
vlastně takový vševědoucí čtenář, který sice bude předem vědět, jak děj skončí, ale nebude
znát všechny detaily a už vůbec ne to, co přijde na další stránce. A to je na psaní knih to
nejhezčí. Vždy, ať zamýšlíte cokoliv, nakonec překvapíte sami sebe. Přeji vám mnoho zdaru,
a doufám, že budu některé z vás moci brzy zvát svými kolegy a přáteli.

Matěj Soukup


Jak napsat dobrou knihu

PDF file: Jak napsat dobrou knihu.pdf



© 2019 PERPETUM
info@dragif.cz

DraGIF.cz - snadný a efektní způsob sdílení PDF na Facebooku


jazyková verze:   language version: EN  jazyková verze: CZ


Příroda.czBejvavalo.czoriginální samolepky na stěnuplastikové modely