DraGIF.cz

snadný a efektní způsob sdílení PDF dokumentů

Nahrát nový PDF a převést na GIF Galerie Jak funguje DraGIF.cz Hledání language version: EN

předsudky v minulosti a dnes a boj proti nim

předsudky v minulosti a dnes a boj proti nim
Adresa GIF náhledu pro sdílení:
https://dragif.cz/pdf/ahTu

Velikost PDF souboru:
716.4 kB


PDF soubor zdarma ke stažení:PDF soubor zdarma ke stažení: ./data/pdf/a/hTu.pdf
Stažení: předsudky v min…ti nim.pdf



» Zdarma nahrát nový PDF dokument na DraGIF.cz a převést na animaci «

Ukázka PDF dokumentů převedených na animované GIF





» Zdarma nahrát nový PDF dokument na DraGIF.cz a převést na animaci «





Přepis textového obsahu PDF dokumentu předsudky v minulosti a dnes a boj proti nim.pdf:


PŘEDSUDKY PROTI PROSTITUTKÁM V MINULOSTI A

DNES

1. PŘEHLED DĚJIN PROSTITUCE

STAROVĚK
 Ve starověku byla rozšířená chrámová prostituce spojená s uctíváním kultu plodnosti a
pouliční prostituce, kdy pouliční prostitutky byly často otrokyně nebo cizinky
(Babylón, Egypt, Sýrie, Frýgie, Indie, Řecko, u Keltů a Germánů). Ve starověkém
Řecku byly luxusní prostitutky hetéry jediné ženy, které byly svobodné a
plnohodnotné v očích mužů, měly literární vzdělání a zapojovaly se do veřejného
života, veřejné domy fungovaly s vědomím státu a měly pečovat o zdravou sexualitu
řeckých mužů. Kleopatra byla hrdá na to, že pochází z generálů z otcovy strany a
z dlouhé řady hetér z matčiny strany.
 Staří Římané kladli velký důraz na morálku, zejména u žen, které mohly být za nevěru
krutě potrestány, muž mohl být nevěrný téměř beztrestně. Ve starověkém Římě byly
nevěstince skryté za hradbami měst a prostitutky se mohly objevovat na veřejnosti jen
výjimečně, prostitutky ale měly větší sexuální svobodu než vdané ženy, proto se
mnohé vdané ženy nechaly registrovat jako prostitutky do oficiální městské kartotéky
prostitutek, příležitostně navštěvovaly veřejné domy.

RANÉ KŘESŤANSTVÍ
 Křesťanský římský císař Konstantin by. první zákonodárce v dějinách, který právně
zabezpečil osamělé prostitutky a prostituty, kteří byli vlastníky svých domů (bylo
nezákonné, aby se občan proti takové ženě dopustil násilí, to bylo na stejné úrovni
jako násilí proti manželce, konkubíně nebo panně). Římský císař Justinián se oženil
s kající se hříšnicí, nově obrácenou křesťankou, císařovnou Theodorou (ta se starala o
chudé, malé dívky i o dospělé prostitutky, zakázala zaměstnávání nezletilých
v bordelech, zajistila prostitutkám a otrokyním zákonnou ochranu proti násilí).
 V raném křesťanství bylo mnoho „napravených“ prostitutek svatořečeno (mnoho jich
zemřelo mučednickou smrtí, protože přešly z mnohobožství na křesťanství, aby se
spasily), vedle nich jsou v dobové literatuře zmínky o mužích, kteří je obrátili na
správnou cestu. Svatý Augustin si kupoval sex u prostitutek a je autorem známé
metafory o dvou mužských „hlavách“, kdy ta méně ovladatelná se muži houpe mezi
nohama a žije si vlastním životem (vycházel z římské myšlenky, že prostituce je nutná
pro zastavení nekontrolovatelného chtíče).

STŘEDOVĚK
 Středověk v době 14. a 15. století je většinou vnímán jako doba bez morálky,
obyvatelstvo žilo jinak než podle kázání v kostelích. Lidé ve středověku rádi používali
opisy, mluvili o nevěstincích jako o ženských domech, klášterech, tehdejší označení
pro „bordelmamá“ bylo abatyše.
 Podle dekretu uveřejněného benátskou Velkou radou v roce 1358 o veřejném dozoru
nad prostitucí byla prostituce pro svět naprosto nevyhnutelná. Většina území ve
střední Evropě vytvořila oficiální seznamy a pravidelně se dohlíželo na dodržování
norem stanovených pro prostituci. Ve Francii spadal dozor nad prostitucí pod
veřejného státního zaměstnance zvaného le roi de ribaudes nebo rex ribaldorum, král
chuligánů nebo úchylných (kromě dozoru nad prostitucí měl na starosti zatýkání a
bičování násilníků, zlodějů a šílenců a často býval i hlavním popravčím).
 Když žena ve středověku chtěla odejít z prostituce, mohla se obrátit na klášter (mohla
i dočasně, když byla unavená nebo nemocná). Prostitutky měly své cechy, nosily
charakteristické oblečení a žily ve svých vlastních ulicích a alejích (většinou se u nich
dochovaly názvy jako Ženská ulice, Růžová alej, Mariánské nábřeží, Ulice u studny,
Růžová ulice atd.). Ve sbírce zákonů pro město Avignon z roku 1441 se zdůrazňuje,
že veřejně registrovaná prostitutka má povinnost koupit jakékoliv zboží, kterého se na
trhu dotkly její prsty, což o vedlo k tomu, že se s ní zacházelo jako s malomocnou.
Prostitutky musel každý poznat, lišily se používáním vlastních doplňků a výrazných
barev.
 Služeb prostitutek využívali často kněží a mniši. Kněží nesměli uzavírat manželství a
byli odkázáni na konkubinát nebo na prostituci. Mniši měli k dispozici ženské domy,
ale museli kvůli tomu vycházet z kláštera, většinou zakukleni, aby je nikdo nepoznal.
Jeptišky vedly v některých klášterech tak rozpustilý život, že si na ně prostitutky
stěžovaly jako na nekalou konkurenci. Z kroniky pánů z Zimmernu známe příběh ze
štrasburského kláštera Panny Marie, kde si jeptišky „ve velkém“ vychovávaly zdatné a
ochotné nalezence, kteří se tam dostali pomocí humánní otočné okenice. Stejná
kronika vypráví o „večírku“ v klášteře s jeptiškami, kde jeden šlechtic zvolal: „Páni
bratři, nespěchejte, dejte si ještě jedno kolo, objevil jsem tady novou sestru.“
 Podobné zprávy se objevují ve více kronikách z té doby, takže nešlo o ojedinělý jev.
Mnoho farností, kde nebyl ženský dům (nevěstinec), požadovalo, aby si vzal farář
k sobě nějakou ženu. Když kněz nebo mnich odmítl služby prostitutky, mohl být
označen za homosexuála. Trestní spisy řádu německých rytířů z Marienbergu obsahují
záznamy o znásilněních počestných dívek a děti členy tohoto řádu, když nebyl na
blízku ženský dům.
 Lidé to přijímali s pochopením a s humorem, například bezejmenný kameník
štrasburského domů vytvořil kamenného mnicha ležící na kamenné jeptišce (socha
byla stržena v 18. století). K tématu „církevních prostitutek“ se váže i současná
pražská legenda o neznámém kněžím, který si měl objednat prostitutku na eskort
přímo do kaple jednoho z pražských kostelů (příběh se vypráví mezi dnešními
prostitutkami, které se přou o to, kde se odehrál a jestli je skutečný).
 Už ve středověku byly známy vojenské prostitutky, které měl vždy na starosti starší
zkušený voják a kromě sexuálních služeb zajišťovaly vaření, praní, péči o nemocné a
o koně, čištění latrín nebo přípravu děl. Prostitutky byly ve středověku v dobrých
časech tolerované, ale po špatné úrodě nebo při prudkém vzrůstu mrtvých mohla
padnout vina na prostitutky. Běžným jevem v pozdním středověku, 15. a 16. století
bylo skupinové znásilnění gangy mladých mužů, kteří si říkali klášterní bratrstvo a
často mezi nimi byli členové městské rady (znásilněním byla ohrožena jakákoliv žena,
která se ocitla sama na ulici, pokud byla označena za prostitutku, a to i neprávem). Už
od 13. století církev uvažovala, jak zdanit prostituci a jak ji reformovat (požadovali
pokutu od muže, který se oženil s prostitutkou, ale o prostitutky samotné se téměř
nezajímali).
 První feministkou v dějinách byla v 15. století Kristina Pisánská, která kritizovala
stereotypní zobrazování žen jako prostopášnic v tehdejší literatuře, například
kritizovala Román o růži, Dekameron nebo Canterburské povídky (apelovala na
prostitutky, aby se napravily, našly si práci služebné nebo odešly do kláštera).
 V 16. století se rozpoutala v Evropě epidemie syfilis a z jejího rozšíření byly obviněny
prostitutky. Prostitutky byly v době epidemie syfilis krutě trestané, zacházeli s nimi
jako s pohany nebo židy, zavíraly se veřejné domy, ze začátku následovaly i popravy,
u luteránů stříhání vlasů nebo řezání uší, kalvinisté vypalovali nemravným ženám
znamení, naložili jim kamení, které pak musely nosit po ulici, nebo je postavili na
pranýř (masovému pro následování ale nedocházelo ani s novými přísnými zákony).
 Prostitutky, které se chtěly vrátit k řádnému životu, mohly najít útočiště v
Magdalénských domovech, podobně jako dříve do klášterů. Do Magdalénských
domovů přicházely i jiné chudé mladé dívky, které se vydávaly za prostitutky, aby
získaly střechu nad hlavou a možnost naučit se k tomu ještě ruční práce. Ženy byly
prověřovány, jestli nesou známky prostituce, dokonce musely přísahat při Panně
Marii, že neprováděly prostituci jenom proto, aby byly přijaty do domova – když se
odhodlaly ke křivé přísaze, uspěly, což je známkou oslabující moci církve v té době).
 Prostituce přetrvávala v Evropě i v 17. století, i když v menší míře (existovaly pouliční
prostitutky, prostitutky v nevěstincích a luxusní prostitutky), ale nebyla nijak
regulovaná.

KURTIZÁNY
 V 16. a 17. století se objevil nový typ luxusní dvorské prostitutky – kurtizána. To je
spojeno s nástupem renesance, kdy byli šlechtici vychovávání ke vznešenému chování
a větší úctě k ženám. Renesanční spisovatelé ostře odlišují mezi prostitutkami a
kurtizánami. Kurtizána byla draze oblečena, bydlela v přepychu a skoro nikdy se
neobjevovala ve veřejných lázních nebo v nevěstincích, zákazníky přijímala doma
nebo k nim jezdila drožkou. Musely být vzdělané, mluvily několika jazyky, recitovaly
básně a hrály aspoň na dva hudební nástroje, zpívaly a ty nejučenější psaly a mluvily
latinsky nebo i řecky.
 Bez důkladné průpravy ve vznešeném chování patnáctého století by v 16. století
nebylo možné navázat romantický vztah mezi příslušníky šlechty a luxusními
prostitutkami. Romantika se v té době demokratizovala a získala lidovou podobu,
proto bylo možné zamilovat se do prostitutky a vzhlížet k ní s obdivem.
 Mnoho kurtizán si dávalo jména podle svých rodných měst jako Camilla de Pisa,
Beatrice da Ferrara a Alessandra Fiorentina, jiné si dávaly působivá jména jako
Imperia Cognata nebo Isabella da Luna. Známý z dobové literatury je francouzský král
Jindřich IV. a jeho metresa Henrietta D´Entrague, nejdříve markýza, pak vévodkyně,
další jeho metresa byla Gabrielle d´Estrée. Královské metresy měly vyšší status než
ostatní kurtizány (umožňovalo to společenský vzestup jim i jejich rodinám, málokdy
za peníze, většinou za šperky, domy, zařízení domů, pak se platilo i šlechtickými
tituly).
 Jeanne-Antoinette Poisson byla milenka krále Ludvíka XV, jako markýza
přejmenovaná na madame de Pompadour, měla velkou poltickou moc, udávala módní
trendy, jmenovala se podle ní mnoho účesů, oblečení a jiných doplňků (zajistila se
tím, že sama převzala vládu nad královými milenkami, zařídila pro ně dům
v zoologickém parku ve Versailles, kde si král vybíral partnerky, každý večer novou).
Mezi velkými kurtizánami a metresami jen jedna skončila jako moralistka a
reformátorka, byla to Fracoise d´Aubigné, známější pod jménem madame de
Maintenon, a mezi jejími milenci byl spisovatel Paul Scarron i Ludvík IV.
 V Londýně v 18. byla největší poptávka po „čerstvém zboží“, kdy dívka musela
podstoupit test panenství, jen tehdy mohl kuplíř žádat vysokou cenu a byl rozšířen
obchod s bílým masem (zejména dívky z Evropy, například Francouzky).
V Benátkách byly v 18. století tak krásné jeptišky a pověstné svým sexuálním
apetitem, že kuplíři v nevěstincích vydávali prostitutky za jeptišky, aby na nich víc
vydělali.
 Rakouská císařovna v 18. století Marie Terezie zakázala prostituci údajně proto, že ji
často podváděl její manžel, František I. Štěpán Lotrinský (zavedla mravnostní policii a
tvrdě potírala prostituci – prostituce byla skrytá a vznikl nový erotický typ pokojských
ve slušných domech, které si přivydělávaly prostitucí – prostitutky se někdy na ulicích
převlékaly za pokojské, aby byly žádanější). V Rusku Kateřina Veliká měla otevřený
postoj k sexualitě, podporovala vznik plováren a sama je navštěvovala (měly
podobnou funkci jako nevěstince) – proslula tzv. malým kroužkem, což byl okruh
přátel Kateřiny Veliké, který sloužil ke skupinovém sexu.

REGULACE PROSTITUCE V 19. STOLETÍ
 Lékaři v 19. století radili vdaným ženám sex jednou za měsíc a byl prosazován kult
mateřství, který ženám bránil v sexuálním uspokojení. Mužům byl sex naopak
doporučován každý čtvrtý den, ale žena, která se těšila ze sexuálního života, mohla
onemocnět pohlavní chorobou, navíc masturbace byla škodlivá. Lékaři tak v 19. století
přispěli k rozmachu prostituce. Již v 19. století byla rozšířená dobrovolná migrace
prostitutek do USA, Argentiny, Urugvaye, jižní Afriky nebo Číny, i obchod s bílým
masem (běžně docházelo k únosům evropských dívek do nevěstinců například
v USA).
 Například Paříži bylo 50 registrovaných prostitutek na 10 000 mužů, tedy jedna žena
na 200 mužů ve věku 15 až 49 let, a skutečný počet byl aspoň pětkrát vyšší (lze
předpokládat, že francouzští muži měli daleko častěji sex s prostitutkami než
s manželkami). Uvádí se nízký počet registrovaných prostitutek v 80. letech 19. století
(zřejmě chtěli mít zákazníci s prostitutkami volnější vztah a dívky si chtěli sami
vybírat zákazníky).
 Rozmáhala se prostituce v restauracích a kabaretech (v Praze například známý šantán
v dnešní restauraci U Medvídků, který se stal vzorem pro další pražské podniky).
Některé nevěstince se měnily na restaurace a kabarety, protože na ně bylo méně
policejních zásahů. Muži chtěli prostitutky více dobývat a svést, i pod vlivem
dobových románů s prostitutkou jako hlavní hrdinkou o lásce mezi prostitutkou a
mladým básníkem.
 Po roce 1870 přijala celá Evropa a převážná část světa, s výjimkou USA, Číny,
Japonska a Tichomořských ostrovů, francouzskou reglementaci. Pravidelná lékařská
kontrola a registrace prostitutek se staly světovou normou. Jednotlivá politická
nařízení ochránila měšťanské ženy před pohledem na prostitutky. V Německu císař
Vilém II. Saský zavedl starobní pojištění prostitutek (platily jeden tolar měsíčně).
 Vládl názor i u lékařů, že nejlepší je regulace, také mezi policejními a vojenskými
kruhy, a to jako jediné řešení dvou problémů - sexuální nemorálnosti a pohlavních
chorob. Po reglementaci klesl počet nakažených prostitutek, počet registrovaných se
snížil, zároveň stoupal počet žen z venkova a služek, které se pozdě v noci ukázaly na
ulici a byly předvedeny policií a obviněny z prostituce. Kontrola postihla pouze ženy,
ne zákazníky, ti nemuseli podstupovat lékařské prohlídky ani povinný pobyt
v nemocnici. Každá žena, která se líčila a pohybovala bez doprovodu po soumraku,
byla označena za prostitutku.
 Lékařské prohlídky se podle tehdejších obhájkyní ženské otázky podobaly znásilnění,
docházelo ke sexuálnímu zneužívání zadržených žen, i jen podezřelých z prostituce.
Proti reglementaci protestovaly hnutí žen bojujících za mravnost, v čele s Britkou
Josephine Butlerovou, která byla ve své době jednou z nejznámějších britských žen.
Většinou šlo o vdané ženy z dobrých rodin, které měly velmi pokrokové názory, když
šlo o rovnoprávnost, ale kladly velký důraz na mravnost a v sexualitě byly
konzervativní) - dcera faráře Josephine Butlerová byla neteř britského ministerského
předsedy. Byly to například: de Morsierová a Caroline de Barreauová ve Francii,
Goergina Crawfordová Saffiová nebo Anna Maria Mozzoniová v Itálii.
 Hnutí za ctnost postupně dosáhlo zrušení reglementace prostituce ve všech evropských
zemích a skoncovalo s nemorálností, ale zároveň se zvýšil počet nemocných
pohlavními chorobami, počet a bída prostitutek a bída jejich dětí. Proti regulaci
prostituce byla i britská královna Viktorie a byla pro zrušení nevěstinců („Je urážkou
majestátu, že existují otroci lásky, kteří jsou stejného pohlaví jako královna.“).
Negativní důsledky zrušení reglementace prostituce byly ve Francii známy už kolem
roku 1900 (problém byl zejména v tom, že byly zrušena reglementace, ale ne
prostituce jako taková, takže se pouze přesunula do restaurací, vináren a na ulici a stát
ztratil přehled o prostitutkách).
 V Rakousku-Uhersku došlo k postupné regulaci prostituce během 2. poloviny 19.
století (1815 – koncesované nevěstky pro vojsko, 1854 – evidence nevěstinců a
prostitutek, 1857 – pravidelné zdravotní prohlídky a zdravotní knížky, 1892 – zákaz
míchat do jídla a pití zákazníkům opojné látky, 1894 – možnost obcím nařídit
prostitutce lékařské vyšetření, 1896 – zákaz slučování nevěstinců a pohostinství, 1901
– zákaz prostitutkám pracovat v nálevnách jako obsluha, 1915 – povoleny milostné
poměry a konkubináty, vydržované milenky nebyly již považovány za prostitutky).
 Od 11. července 1922 v už samostatném Československu platil aboliční zákon (zrušil
nevěstince, ale ne prostituci jako takovou – přesunuly se do šantánů, vináren, tančíren,
hodinových hotelů a na ulici a stát o nich ztratil přehled, zanikla jim povinnost
pravidelných zdravotních prohlídek).

PROSTITUTKY ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
 Hitler v okupované Evropě zatýkal prostitutky a transportoval je do koncentračních
táborů překvapivě odsuzoval sexuální násilí německých vojáků na ženách
v okupovaných zemích (to bylo přísně trestáno), měl obavy z šíření pohlavních chorob
mezi vojáky od náhodných žen z okupovaných území a z „bratříčkování“ německých
vojáků s místním obyvatelstvem a předcházel tomu zřizováním vojenských nevěstinců
(jejich provozní řád se v různých zemích lišil).
 Vedle toho existovaly nevěstince v koncentračních táborech. Tyto prostitutky byly
sexuální otrokyně, které se snažily vstupem do prostituce prodloužit život (v
koncentračních táborech to znamenalo lepší stravu, lepší hygienu, teplo v zimních
měsících a větší šanci na přežití). Profesionální prostitutky, které se dostaly do
koncentračních táborů, byly určené k „maximálnímu využití“ a pak k likvidaci.
Prostitutky německých vojáků, pro které šlo o způsob přežití, se stávaly po osvobození
cílem hněvu místních obyvatel – byly někdy i napadány na ulici a lynčovány (podle
dostupných zdrojů americká armáda kritizovala například chování Francouzů
k zotročeným prostitutkám z vojenských nevěstinců jako nelidské).
 V Japonsku existoval rituál využít služby prostitutky večer před válečnou akcí –
přinášelo to štěstí, voják, který byl sexuálně zdrženlivý, naopak přinášel smůlu
(velitelé dohlíželi na to, aby všichni vojáci prošli „iniciačním rituálem“ u prostitutek).
V obou světových válkách jsou doložené prostitutky špiónky, které zasahovaly do
politiky (například v 1. světové válce německá špiónka Mata Hari nebo v 2. světové
válce v Paříži Martha Richardová). Mata Hari, vlastním jménem Margaretha Gertruida
Zelleová ( 1876 – 1917), byla nizozemská orientální tanečnice a
agentka Německa a Francie, byla prozrazena, popravena zastřelením a její příběh je
předlohou mnoha knih a filmů.
 Prostitutky dodnes zasahují do politiky nebo se stávají špiónkami údajně proto, aby
získaly prací špiónky uznání a důstojnost, kterou ztratily prostitucí – i ve 20. století
byly spolupracovnice STB mezi luxusními prostitutkami například v pražském hotelu
Jalta určeném pro prominentní komunisty a Spolek pro ochranu žen zná i případy
takových prostitutek ze současnosti.

PROSTITUCE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE A FEMINISMUS
 Osvobození žen proběhlo v Evropě a v USA 50. a 60. letech pokračuje. Žena byla
svobodná, pokud používala pesar nebo brala antikoncepci, protože tím dávala světu
najevo, že se vymanila z biologické role ženy. Svobodná žena si sama určovala, kdy se
stane matkou, a její sexuální vztahy s muži se stávaly nezávaznějšími. Žena, která
měla mnoho sexuálních partnerů se vědomě vystavovala nebezpečí, že bude označena
za prostitutku, zvlášť konzervativnějšími, věřícími muži. Svobodné ženy se proto
spontánně srovnávaly s prostitutkami. Za své nepřátele považovaly křesťanské
morality se zastaralým chápání postavení žen, nikoli mužské pokolení jako takové.
 V různých zemích byly během 70. a 80. let zakládány odborové organizace prostitutek
„Prostitutka to dělá s mnoha za peníze. Manželka s jedním za kapesné,“, znělo heslo
radikální německé kabaretní zpěvačky Lore Lorenzové (ta doufala, že přiměje vdané
ženy k akcím za větší svobodu v milostném životě). Jen málo aktivistek v prvních
fázích procesu sexuálního osvobození mělo námitky vůči prostitutkám (mnohé si ale
naivně představovaly, že jakmile všechny ženy dosáhnou lepší ekonomické úrovně a
budou dostatečně svobodné, prostituce a ostatní negativní jevy samy vymizí).
 I když v 80. letech tyto myšlenky prakticky prorazily, začátky nebyly snadné. První
irská vůdkyně odborů byla zavražděna, v Thajsku musely být takové organizace tajné,
v Ekvádoru proti nim majitelé veřejných domů tvrdě bojovali. V Brazílii, na
Filipínách a v Thajsku vznikly významné organizace, vyvíjely se ale pomaleji a
sdružovaly mnohem méně žen než například v západní Evropě. Debata feministek o
regulaci prostituce a ochraně práv prostitutek stále trvá a v Evropě je mnoho
organizací bojujících za práva prostitutek.

Prostituce v Československu po roce 1945
 Prostituce byla zakázána od roku 1945 prostřednictvím dekretu prezidenta republiky č.
88/1945 Sb. o všeobecné pracovní povinnosti. Další právní úpravu přinesl trestní
zákon správní z r. 1950 (§ 72 a § 134), který netrestal prostituci jako takovou, ale
způsob obživy. Novelou zákona z roku 1956 byla vytvořena skutková podstata
trestného činu zaměřeného proti osobám společensky neužitečným, se špatným
poměrem k práci a přiživujícím se na výsledcích práce jiných (§ 188).
 V roce 1961 byl přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb., který převzal s malými
úpravami ustanovení o příživnictví ze starého zákona z r. 1956. Během platnosti
paragrafu o příživnictví se prostituce stáhla do ilegality, prostitutky pracovaly
v hotelích a restauracích, podplácely recepční v hotelích (například pražské Jalta,
Ambasador, Intercontinental, Alcron, Olympik a další).
 Musely financovat pasáky, taxikáře, recepční, uplácet policisty, navíc se vystavovaly
riziku, že budou obviněny z příživnictví a odsouzeny k nepodmíněnému trestu. Jedním
z negativních jevů prostituce za socialismu byla prostituce bývalých politických
vězeňkyň, které pronásledovali agenti STB a vyhrožovali zaměstnavatelům, kteří by je
chtěli přijmout do pracovního poměru (tyto ženy často řešily materiální nouzi


předsudky v minulosti a dnes a boj proti nim

PDF file: předsudky v minulosti a dnes a boj proti nim.pdf

1



© 2018 PERPETUM
info@dragif.cz

DraGIF.cz - snadný a efektní způsob sdílení PDF na Facebooku


jazyková verze:   language version: EN  jazyková verze: CZ


Příroda.czBejvavalo.czoriginální samolepky na stěnuplastikové modely